BILOVSKÝ Bohumír Hynek [ Osobnost ]
Katolický kněz, kazatel, spisovatel,
narozen 1659 Hlučín, zemřel 7.12.1725 Slatinice ( okr. Olomouc)
Bilovský patří ke druhé vlně kněžské inteligence české barokní doby.
Poměrně pozdě vstoupil do jezuitského řádu, kde dosáhl jako magistr konviktu sv. Bartoloměje v Praze 1689 kněžského svěcení. Po několika letech se s jezuitským řádem ostře rozešel a působil jako světský kněz, nejprve od 1695 jako farář a děkan v Písku. Zde se dostával do rozepří a neshod s měšťany a s městským magistrátem, a proto odešel r. 1701 na Moravu a působil jako administrátor ve Vrahovicích, potom 1702-08 jako farář v Letovicích a ve Slatinicích, kde také zemřel.
Bilovský byl kazatelem a patřil k nejtypičtějším představitelům vrcholné barokní homiletiky v její tzv. konceptuální formě. Jeho kázání, jež vyšla tiskem v šesti sbírkách, nejsou stejné úrovně. Zčásti byla určena jako příručky pro kazatele a sledoval jak ve výběru témat, tak i v jejich zpracování praktické cíle. To dodává této části homiletiky zvláštní barvivosti jak ve vlastní dikci, tak v jejich představivosti a zesiluje útočný, patetický charakter.
Bilovský byl také básník a jeho hagiografická skládání jsou doplňkem jeho patetického kazatelského díla. Jeho veršované skladby latinské i české se soustřeďují v podstatě k jednomu tématu - k oslavě mučedníka Jana Sarkandra.
Bilovského česká básnická skladba Církevní Cherubín líčí sedmiveršovou písňovou strofou Sarkandrova muka a představuje tak spíše lyrické drama než epickou legendu. Bilovský tu projevuje vyspělou dovednost i smysl pro intonační stavbu strofy. Početnější jsou Bilovského latinské veršované skladby ve sbírkách Stella nova nebo Zodiacus Sarcandri de Skoczowa, i když se tyto skladby formou kázání neváží, kazatelský naturel autorův přece jen projevují, zejména v příkladech ctnosti. Ale i svým slohem ukazují k homiletice Bilovského velmi živě. Integrální češství tohoto hlučínského rodáka je také svědectvím o české národní minulosti jeho rodného města.
